Úterý, 20. dubna 2004

Tato historka je skutečně „historkou“, je totiž historická. Narodila se v roce 1996. Ale stojí za to ji tady po čase uveřejnit. Už uzrála…

Červen 1996, krátce po parlamentních volbách. S kameramanem a kamerovým technikem řečeným Pepek Vyskoč jsem přijel do „parláče“ (Sněmovny) na tiskovku socanů.

U stolu ve tvaru U jsme se usadili na konci jednoho z jeho křídel, Pepek Vyskoč s myšpultem (malým zvukovým mixpultem) a skořápkami (velkými sluchátky) na uších. Za chvíli přišli ten, jenž je dnes vysočinským důchodcem, jeho tehdejší (i současný) korunní princ a místopředsedkyně oplývající velkým poprsím a usadili se u „základny“ onoho U.

Tiskovka se rozběhla a běžela poklidným způsobem, jak uz tiskovky běhají. A zrovna ve chvíli, kdy korunní princ domluvil a na krátký okamžik se rozhostilo ticho, ozvalo se za mými zády od Pepka Vyskoče pořádně nahlas (neb měl na uších ta sluchátka) a do úplného ticha: „Ty vole, Láďo, zaber ty kozy!“

Zvolání vyvolalo v místnosti pozdvižení a patrně i mé zčervenání jakožto osoby v tu chvíli za Pepka Vyskoče zodpovědné, neb jsem cudný člověk. A co se ještě nestalo? Přijedu do newsroomu, prohlížím si záznam na kazetě, pouštím kolegům podařený kousek a najednou vidím, že po uvedených slovech kamera najela na prsa a zase odjela. Tiskovka pak pokračovala v klidu dál. Kameraman splnil pokyn.