Úterý, 20. dubna 2004

Milovníci miláčků plechových svatostánků (…pardon, to jsem ještě nesetřásl švihadlovštinu ze svého předchozího článku z 10. dubna – viz níž). Milovníci českého jazyka (včetně soudružek levých) jistě u obrazovek roztávají nad každým lingvistickým obohacením, kterého se mu dostává od našich moravských a slezských bratří a sester…

Naše reportáže rozjasňují skvosty jako „GVŮLITOMU“, „VEZHODĚ“, „UŽMÁ“ (namísto správné výslovnosti „uš má“), „VOPEROVAT“ (místo „f-operovat“), „MÁ PADESÁT“ (namísto „je mu padesát“, kde se aspoň dozvíme, čeho padesát dotyčný má), „ROŽNI“ (namísto „rozžni“ — a to nemluvím o tom, že normální člověk by řekl prostě „rozsviť „).

Proto jedna historka k lepšímu. Naše moravská kolegyně (dnes (2007) moderátorka zpráv) před časem čekala na jednoho poslance několik hodin v Poslanecké sněmovně na chodbě, ovšem poslanec, „zavřený“ v jednacím sále, stále ne a ne vyjít (nebo vylézt, chcete-li). V erotickým nábojem jiskřící moravštině kolegynin originál zněl: „Čekala jsem tam na něj už tři hodiny a on mi stále nechtěl VYLÍZAT!“

(Levá soudružka Levá se teď jistě s lehkým chvěním obrací v poslanecké lavici.)