Pondělí, 26. dubna 2004

Zase jeden návrat do minulosti: konala se tiskovka prieméra Zemana, o němž je známo, jak nesnáší mobilní telefony, zvlášť když někdo volá v nevhodnou chvíli, a ministra zdravotnictví Fišera. Vrchní zdravotník Fišer zrovna obsáhle zodpovídal nějaký dotaz, když se někomu rozezvonil telefon…

…Ministr Fišer se ale rozhodl velkoryse to přejít a mluvil a mluvil dál. Postupně mu ale začala docházet krutá pravda, kterou asi už tušíte: telefon, který ne a ne přestat zvonit, byl jeho. Co teď? Premiér, jehož odpor k mobilům mezi vrcholnými politiky překonal jen vrhač Václav Klaus, seděl vedle něj… co když se to provalí? Bohumil Fišer začal rudnout (opravdu to na něm bylo dost vidět) a s čím dál vyděšenějším výrazem ztěžka nasucho polykat. Nakonec už se ale nedalo nic dělat a ministr Fišer, smířen a červený jako rajče, telefon „zvedl.“

„Ado?“ začal se vybavovat, nehledě na přítomného premiéra a novináře. „De, de, by sbe bděli daší kobisi. To zdabedá:“ jal se vysvětlovat, „sociáldě debokratickou zdravotdickou kobisi. Co? Dobře, bluvil seb s Boddereb. Jo? Takže za čtvrthodidky? Jo? Tak jo. Tak ahoj,“ položil ministr telefon a usmál se jako žák, který právě rozbil okno, částečně k Zemanovi, částečně k čekajícím novinářům. „Bdě totiž volal dáběstek z Bexika…,“ řekl na vysvětlenou.

„A on se vás ptal, jaké je tady počasí?“ zeptala se čertvíproč nějaká novinářka.

„De, de,“ odpověděl bidistr. „Od se ptal, jak to dopadlo s Havleb!“ rozzářil se vesele do úsměvu od ucha k uchu, když v tom mu ale něco došlo, naprosto zvážněl, opět zrudl a s kamennou tváří se opravil: „S padeb prezidedteb.“