„Tahle historka vejde do dějin pod názvem Blbec v obřadní síni,“ řiká si Knotek (J. Abrhám) v Kulovém blesku, když se při nácviku svatby Fliegr-Fliegrová neustále natvrdle staví a sedá si opačně, než všichni ostatní. Jako blbci v kině jsme si dneska připadali s jane.

„Sál číslo šest, vlevo vzadu, příjemnou zábavu,“ hlesla trhačka lístků v kině stejně jako lidem před námi a za námi, takže jsem k jane dodal: „Tohle říká automaticky všem,“ protože do kina (i z něj) se valily takové davy, jaké jsem tam snad ještě neviděl (filmy jsou za 50, takže je to jasný), a vypadalo to, že všichni, co jdou dovnitř, jdou na Václava (jako my).

V sále jsme seděli v poslední řadě a před začátkem filmu nás bavila trojice lidí (asi milenci nebo manželé plus tchýně :-) o pár řad před námi. Když přišla pětice jiných lidí (to je fakt asi tou padesátikorunou, že najednou chodí v tak velkých skupinách :-) a řekla jim, ať se posunou, protože jim sedí na místech, ne moc ochotně se zvedli a posunuli o tři místa. „No ale nás je pět,“ řekl muž z pětice. Ti tři se tedy opět ne moc ochotně zvedli a začali se rozhlížet a rozmýšlet, kam jinam si sednou. „Troubové,“ napadlo nás, „proč se prostě nepodívají na lístky? Že by žádný neměli? Nebo koupili špatný místa.“

O něco později dostoupala dvojice jiných lidí až k nám do poslední řady a řekli, že mají místa, na kterých sedíme my. „Řada L,“ sdělil pro kontrolu jeden z nich. „Aha,“ uklidnil jsem je, „tak to máte jinde, tady je řada N.“ Jenže jak se ukázalo, naše poslední řada byla opravdu L. Seděli jsme celou dobu v jiném sále. Václava hráli ve dvou najednou ve stejnou dobu a my měli ve skutečnosti sedět v sále číslo 3. Hlavně že nás trhačka poslala automaticky do šestky…

Troubo, řekl jsem si, proč jsem se prostě nepodíval na lístky? :-)