“siebzehn jahr…”
Znáte tu hroznou písničku z těch děsivých německých vzpomínkových estrád pro padesátileté a starší? Sjíždíte alpský svah a od restaurační terasy horské chaty se k vám line hlas nějakého rakouského karla černocha „siebzehn jahr, blondes haaaaaaaar…“ Mě to vždycky spolehlivě popožene směrem z kopce (ovšem na svahu si přesně tak připadám… :-) haha, no dobře, hloupý vtip, nemám vůbec blond vlasy :-D ).
Neboli, v tomto článku chci jen napsat pár info o podmínkách na svazích v alpách před vánocemi – pár dní jsem tam pobyl:
místo: skiamadé (wagrain/flachau/zauchensee/kleinarl/ramsau/dachstein)
sníh: výborný, jeho dost + zasněžují
sjezdovky/lanovky/vleky: skoro všechny už otevřené (ledovec dachstein otevírá 25. 12.)
ceny: stejné jako minulou zimu
permice: např. 4-denní skipas za €125, platí v několika regionech, každý den můžete být jinde, to ani neujezdíte :-)
Plus samozřejmě málo lidí přes týden a před vánocemi, ale to už asi nestihnete :-)
Jo a druhý den zaslechnete od jiné chaty: „…heute treffen wir unsere freundin biene maja…“, ano, nikdo jiný než Karl Gott.
A pak sedíte na lanovce (ne v té kabinkové s nejblbějším názvem na světě – flying mozart, sedíte na sedačkové o kopec dál) a jedete dlouho, snad dvě tři minuty přímo do slunce, až musíte před těmi prudkými parsky zavřít oči… Skoro to uspává, ale mě se v té záři nemohla nevybavit vzpomínka na sunshine, jeden z nejlepších filmů, které jsem letos viděl, ovšem tím se dostávám k jinému tématu… filmy roku…