Mít děti, to je odpovědnost. A potřeba zamyslet se nad tím, co jim vštěpujeme. Už jára cimrman se zabýval tím, jaký dopad na vývoj dětí mají české pohádky, které jsou zjevně mimo realitu („Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý honza přelstí všechny chytráky a smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“). Ale co dají našim potomkům české dětské písničky?

Nechme stranou takové prkotiny, jako je podivný nápad na vyjížďku na koních v lijáku a labilní přecitlivělá panenka (dívka), kterou rozpláče kukající kukačka (což má vyřešit jednoduchá, ale poněkud nervní výzva „ty kukačko nekukej, má panenko neplakej“), a čert vem i konvalinky rostoucí na mostech. Zarážející je spíš bezobsažnost příběhu psa, který skáče radostí, aniž by byl schopen uvést důvod. Přitom mluvit umí (což je samo o sobě podezřelé).

Dětem vštěpujeme představu, že když se něco rozbije, opraví se to skoro samo. Například k opravě rozpadlé pece úplně stačí, že do jejích trosek bude někdo (například dědeček) čtyřikrát mlátit kladivem. Reálnějšímu řešení ovšem brání úpadek řemesel, který možná trochu překvapivě není ničím novým a začal už, jak se říká, „za našich babiček“: mladý „pecař“ neumí pec opravit, na rozdíl od starého, který ovšem, když ho potřebujete, „není doma„.

A opravdu nějaký pastevec (nebo v tomto případě na svou dobu kupodivu genderově pokroková pastevkyně, což je zajímavé samo o sobě)  byl tak pošetilý(-á), aby pásl(-a) ovečky v černém lese (nad zeleným háječkem přimhouřím oči)? Kolik asi v temném hvozdu může růst trávy ke spasení?

Když už jsme u těch ovčáků (ti byli vůbec nějak populární!), obvinění, že jejich ovce spásly vičku (krmnou vikev) a čočovičku (čočku) označují za lživé, protože ony spásly oves. To už připomíná rádio jerevan.

Nakonec přemýšlivé rodiče odzbrojí neprůstřelná logika, že „nebude-li pršet, nezmoknem.“ To byste ale, pokud prší, prší, jen se leje, nesměli jezdit na koni.