Tak jsem zase jednou vyhrál, na cinema city (slováč) jsem vyhádal odškodné, ale bylo to trochu nadýl…

1. března, hned první den promítání železné lady, jsme šli do slováče. Už asi ve třetině filmu ale byla projekce přerušená: poslouchali jsme chvíli jen „rádio“, zvuk bez obrazu, což v kině není úplně nejluxusnější… Když konečně obraz nahodili,bylo to jen na chvíli. Celé se to opakovalo ještě jednou… a pak ještě jednou… a ještě jednou… Pořád sedíte, váháte, jestli odejít, nebo jestli už se to nestane a konečně film dokoukáte, když už jste tím zabili večer…

Diváci se postupně začali trousit pryč, nakonec, asi podvanácté, jsme to vzdali i my a po nás i zbytek sálu. Prostě to nemělo smysl. Se všemi ostatními diváky jsme se sešli ve frontě u pokladen, kde jsme dostali na výběr: buď si vyměňte vstupenku za jinou, nebo vám vrátíme peníze. Nechali jsme si je vrátit, ale to je samozřejmá povinnost provozovatele. Zarazilo mě, že po zkaženém večeru a zbytečné cestě nestojíme cinema city za odškodnění, za něco, co by nás po tom zážitku přimělo se tam ještě někdy vrátit (kino by na tom neprodělalo). Ale nestojíme. „My to máme řešit jenom takhle,“ řekl mi kluk za pokladnou. Takže jsem tam od té doby nepáchnul. Z domova jsem ještě zatepla napsal cinema city mail. Ale nic, bez reakce, neobtěžovali se ani odpovědět, prostě české cinema city…  Proto jsem milou firmu pustil z hlavy.

A včera, 21. 5., skoro po čtvrt roce, přišla obálka a v ní 4 kupóny na vstupenky do cinema city. Jinak nic, žádný dopis, prostě jen ty kupóny. Ale aspoň tak. Je to sice trochu ušmudlaná omluva, ale pořád lepší než toho 1. března… A mimochodem, na vyčerpání těch 4 vstupenek mi dali týden :-)