Hluboké hrdlo zdoláno! Viděl jsem v noci s kolegou míťou gagarinem legendární pornofilm deep throat (hluboké hrdlo) v rámci festivalu otrlého diváka v aeru :-) Legendární proto, že byl v roce 1972 v americe prvím pornofilmem, který mohli vidět běžní diváci v běžných kinech. První blow (a teď nemyslím blow job, ale blow jako ránu) přišla hned na úvod promítání: aero koupilo tento americký film ve francouzském dabingu(!), takže mi došlo proč si skoro úúúúplně všichni v předsálí půjčovali sluchátka… naštěstí 1) míťa měl vlastní sluchátka a půjčoval mi při dialozích jeden špunt, 2) dialogy nebyly často :-) Proč se to jmenuje deep throat? Hlavní hrdinka linda lovelace (hraje sama sebe) se nemůže nikdy udělat. Lékař zjistí, že nemá klitoris, tedy ne tam, kde ho mají ostatní čtenářky těchto řádek, ale má ho hluboko v hrdle. Zachrání jí tedy tím, že jí poradí, aby při orálním sexu brala penis co nejhlouběji do úst (je vidět, že scénář psal chlap).

        Film je opravdu pro otrlé -většinu filmu se souloží (k tomu hraje úžasná raná elektronická nebo i orchestrální „spartakiádní“ hudba) a je vidět úplně všechno – to by jaksi nevadilo, že ;-), ale na ty lidi a jejich orgány se nedá koukat (chudák mladý kolega míťa, teď si musí myslet, že sex je hrozně ošklivá věc a asi se tomu, až to za nějakých 10-20 let u něj začne být aktuální, vyhne ;-D ). Připadalo mi to spíš odpuzující než vzrušující (především detaily chlupaté matky :-)) a člověk si při každém čísle říká, ať už konečně ta nekonečná akce skončí a radši si povídají! Protože to nejzábavnější na celém filmu jsou dialogy. Deep throat lze označit za tvrdou pornokomedii a je to i po těch letech fakt sranda – kino se často chvělo, ne vzrušením, ale smíchem.

        Aero bylo nabité k prasknutí (přestože se film promítal asi od 0:45 do 2:00 a šlo o poslední projekci festivalu – před námi byla dvě japonská „díla“) a myslím, že to byl pro všechny zajímavý zážitek :-) A nejlepší hláška z filmu? Lékař: „Sestři, slečna Lovelace už nechce bublifuk.“

        Včera jsem ale viděl i jeden „normální“ film – než ďábel zjistí, že seš mrtvej opět s philipem seymourem hoffmanem – ale o tom později.