Znáte to, přijde k vám odpoledne návštěva, 4 děti a jejich matky… Děti boří barák, holky spolu švitoří. Sedíte ve vedlejší místnosti a slyšíte z obýváku jen takový ten jednolitý zvuk několika přes sebe mluvících  samiček, který ani moc nevnímáte… (je to stejně nejspíš o dětech, školkách, rodičovské, práci a nemocech – o čem jiném ;-)

Když se ale návštěva blíží k závěru, zaslechnete z babince přece jen jedinou opravdu srozumitelnou větu a zrovna jako na potvoru takovou, která jako by celou slezinu shrnovala: „…holky, my jsme dopadly!“ Náhoda? :-)