Parlament schválil lisabonskou smlouvu (reformní „ústavu“ EU). Prezident ji odmítá podepsat a čeká na vyjádření ústavního soudu a na druhé referendum v irsku. Může? Co říká ústava o jeho podpisu a o příslušném rozhodování ústavního soudu? Podle mě je to jasné jako facka:

• Článek 63
  (1) Prezident republiky dále
  b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy
• Článek 87
  (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.

Ústavní soud ale přece už jednou o lisabonu rozhodl. Co řekl?

• Tzv. lisabonská smlouva (…) je v přezkoumávaných ustanoveních v souladu s ústavním pořádkem české republiky. V řízení o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem je ústavní soud vázán rozsahem kvalifikovaného návrhu na zahájení řízení. Jeho přezkum se koncentruje jen na ta ustanovení mezinárodní smlouvy, jejichž soulad s ústavním pořádkem navrhovatel výslovně a odůvodněně zpochybnil.

Lisabon tedy není v rozporu s českou ústavou, jenže ÚS rozhodoval jen o částech smlouvy napadených senátory a ne o smlouvě jako celku. Lze ji tedy napadnout znovu, v jiných částech.  Někteří senátoři se to chystají udělat, ÚS tedy bude rozhodovat znovu. Smlouvy neratifikuje parlament, ten k tomu dává ústavou určeným způsobem souhlas (což se stalo). Ratifikuje prezident. Proto je jeho vyčkávání, až ÚS rozhodne definitivně, podle mě z hlediska ústavy (článek 87) v pořádku, ať se to komukoliv líbí nebo ne. Mě ne. Ale stačí si přečíst ústavu.

DODATEK: Aby nedošlo k omylu – myslím si, že prezident by smlouvu podepsat měl, ačkoliv  souhlasím s názorem, že není na prezidentově libovůli, aby se při ratifikaci cukal a dělal zagorku. Ale v ústavě je to napsané jasně.